Vědecké konference pořádané plzeňskou katedrou historie
- 2025 – Mezinárodní vědecká konference "Český kníže Vladislav I., západní Čechy a český stát za vlády Přemyslovců. K 900. výročí úmrtí zakladatele kladrubského kláštera Vladislava I. (kol. 1070 – 1125)"
- 2022 – Studentská vědecká konference "Současnost a historie – vzdělávání v době pandemie"
- 2018 – Studentská vědecká konference "70 let vysokoškolského vzdělávání učitelů v Plzni"
- 2018 – Mezinárodní vědecká konference "Třicetiletá válka v českých zemích. Doba. Události. Lidé. Kultura"
- 2017 – Vědecká konference "Ženské téma ve výchově a vzdělávání"
- 2015 – Vědecká konference „Svoboda“
- 2015 – Vědecká konference "Post illa verba"
ČESKÝ KNÍŽE VLADISLAV I., ZÁPADNÍ ČECHY A ČESKÝ STÁT ZA VLÁDY PŘEMYSLOVCŮ K 900. VÝROČÍ ÚMRTÍ ZAKLADATELE KLADRUBSKÉHO KLÁŠTERA VLADISLAVA I. (KOL. 1070 – 1125)
Záštitu nad konáním mezinárodní vědecké konference převzali / The international scientific conference is held under the patronage of
doc. RNDr. Pavel Mentlík, Ph.D., děkan Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni / Assoc. prof. RNDr. Pavel Mentlík, Ph.D., Dean of the Faculty of Education, University of West Bohemia
J.Exc. Mons. ThLic. Tomáš Holub, Th.D., biskup plzeňský / HE Mons. ThLic. Tomáš Holub, Th.D., Bishop of Pilsen
MEZINÁRODNÍ VĚDECKÁ KONFERENCE / INTERNATIONAL SCIENTIFIC CONFERENCE
Český kníže Vladislav I., západní Čechy a český stát za vlády Přemyslovců / Vladislaus I, Duke of Bohemia, West Bohemia and the Czech state during the reign of Přemyslids
K 900. výročí úmrtí zakladatele kladrubského kláštera Vladislava I. (kol. 1070 – 1125) / On the 900th anniversary of the Vladislaus I's death, the founder of the Kladruby monastery
Termín konání: 10. a 11. dubna 2025 / 10 and 11 April 2025
SOUČASNOST A HISTORIE – VZDĚLÁVÁNÍ V DOBĚ PANDEMIE
Termín konání: 21. října 2022
Studentská vědecká konference s názvem "Současnost a historie – vzdělávání v době pandemie" se konala v pátek 21. října roku 2022 a pořádala ji Katedra historie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni a Středisko orální historie v Plzni. Samotná konference se uskutečnila ve Veleslavínově ulici č. p. 42, Plzeň, v místnosti VC 211. Sympozium bylo rozděleno do čtyř panelů. Každý z panelů obsahoval cca 4 příspěvky. Konference byla zahájena v 8:50 Gabrielou Fatkovou a Taťánou Součkovou. Každý z panelů byl zakončen diskusí k jednotlivým příspěvkům. Diskuse byla obohacující a velice rozmanitá, byly pokládány zajímavé otázky. Konference byla zakončena čtvrtým blokem studentskými příspěvky v 16 hodin. Jednacím jazykem celé konference byla čeština.
Moderátorkami jednotlivých panelů byly: dr. Taťána Součková z Katedry historických
vied a stredoeurópskychštúdií z Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnave, dr. Gabriela Fatková z Katedry antropologie Filosofické fakulty ZČU a dr. Marie Fritzová z Katedry historie Pedagogické fakulty ZČU.
Po úvodních náležitostech spojených se zahájením konference, představení hostů i pořízení společné fotografie byl zahájen první panel moderovaný dr. Taťánou Součkovou. S prvním příspěvkem celé konference s názvem Důvody studijní neúspěšnosti na FF ZČU od roku 2020 vystoupila Gabriela Fatková, která jej prezentovala i za své nepřítomné kolegyně Terezu Šlehoferovou a Andreu Žižkovou. Jednalo se zároveň o souhrnné představení výsledků zkoumání samotného rektorátu ZČU i v rámci celé univerzity. Z hlediska množství respondentů se jednalo o jeden z největších prezentovaných výzkumů. Plynule a v obdobném duchu na toto vystoupení navázal druhý příspěvek od Jany Balvínové, zaměřený na analýzu příčin neúspěšnosti na vysokých školách. Oba zmíněné příspěvky v grafech i jiných vizualizacích prezentovaly množství dat získaných rozličnými způsoby a metodami. Třetí příspěvek Analýza distanční výuky na ZČU aneb Bakalářem z gauče.... Kateřiny Kubíkové pak zaměřil svou pozornost především do oblasti psychologie, závěrem zejména k tématu vnitřní a vnější motivace, což se zanedlouho poté stalo jedním z hlavních předmětů následné diskuse. Poslední příspěvek bloku od Pavly Králové byl přehrán z předem připraveného záznamu z důvodu nepřítomnosti prezentující, avšak nikterak kvalitativně touto skutečností neutrpěl. Diskuse přinesla mnoho zajímavých podnětů, názorů i hodnocení. Z důvodu nutnosti dodržení časového harmonogramu konference ale byla ve stanovený čas přerušena, navzdory její podnětnosti i horlivé aktivitě auditoria.
Dopoledne konference pokračovala druhým panelem, který se věnoval problematice hodnocení výsledků žáků a studentů z období pandemie. Tato sekce přinesla následující příspěvky. První přispěl Jan Bíba se svojí prezentací na téma Relevance zkušeností během pandemie COVID 19, kterou zpracoval metodou orální historie. Pro svůj příspěvek nevyužil jen pohled ze strany učitelek, ale i možnost vyzpovídat svoji dceru, která dochází na základní školu, a získal odpovědi, které výrazně obohatily výzkum. Druhý příspěvek mezi ostatními svým zaměřením lehce vyčníval. Jeho autorka Věra Jančová nás přenesla do prostředí věznic a seznámila nás se vzděláváním v době pandemie v těchto zařízeních. Blok uzavřeli svými dvěma příspěvky studenti pátého ročníku navazujícího magisterského studia. Zaměřili se na vysokoškolskou oblast. Nabídli nám vhled do problémů, se kterými se potýkali studenti závěrečných ročníků. Tereza Beránková, Anna Krauzová a Jiří Polívka provedli dotazníkové šetření, na základěněhož zjistili vliv pandemie na psaní kvalifikačních prací. Na toto téma navázaly studentky Jana Březinová a Kamila Jelínková, které doplnily předchozí příspěvek tím, jak probíhala příprava a následný průběh státních závěrečných zkoušek v pandemické době. Svůj výzkum podložily i statistickými údaji, které znázornily úspěšnost státních závěrečných zkoušek před pandemií i po ní. Po krátké diskusi následovala přestávka na občerstvení.
Ve 13:00 odstartovaly třetí panel organizátorka celé konference dr. Marie Fritzová a
studentka FPE Vlasta Malá případovou studií, která vycházela z dlouhodobého výzkumu
soustředícího se na výhody a nevýhody distanční výuky z pohledu izraelských a českých
univerzitních studentů. S pomocí metody komparace dospěly k závěru, že čeští studenti tuto dobu vnímají více depresivně než studenti z izraelského prostředí. S tím souvisely i další příspěvky, které zkoumaly zhoršení psychického stavu studentů v době distanční výuky. Hlavním tématem se stala motivace, i tu zkoumaly následující příspěvky z několika úhlů pohledů. Studenti Štefan Němeček a Martin Polák zaměřili svou pozornost především na žáky na základních školách, zatímco Martina Turoňová představila tuto problematiku očima učitelů. Svou účastí poctil Západočeskou univerzitu v Plzni Martin Šimek z Fakulty humanitních studií Karlovy univerzity v Praze. Do jeho projevu byly promítnuty značné pracovní zkušenosti. Na jeho otázku ztráty socializace mu pomohlo odpovědět široké spektrum studentů, se kterými přicházel do styku v době pandemie, ať už na akademické či umělecké půdě. Asi každý v době pandemie zažil pocit izolovanosti, a právě tomu se věnovala poslední část bloku. Student Jan Hostaš zjišťoval, jak pandemie dopadla na sociální cítění žáků na základních školách. Následující diskuze aktivně vtáhla všechny posluchače, přinesla tudíž řadu zajímavých postřehů.
Poslední panel byl odstartován v 15:00 příspěvkem Jana Dobrého a Filipa Jírového,
který byl zaměřený na distanční výuku na základních školách z pohledu rodičů. Porovnávali, jaký postoj k distanční výuce zaujímalo několik rodičů z různých společenských vrstev. Dalším prezentujícím byla Petra Koudelková, která se věnovala distanční výuce na základních školách z pohledu vyučujících. Poté konferenci svým příspěvkem uzavírala Simona Pacandová prezentací věnovanou distanční výuce z pohledu vysokoškolských studentů. Celá konference proběhla zcela bez komplikací. Všichni účinkující ke svým prezentacím přistoupili svědomitě, jednotlivé výstupy byly všechny bez výjimky zajímavé, zcela perfektně připravené a tematicky velmi pestré. Diváci se tak mohli dozvědět nejen teoretické studie a výzkumy pracovníků vysokých škol, ale také byla nabídnuta možnost poslechnout si pohled přímo studentů vysokých škol, ale také učitelů z praxe, kteří výzkum prováděli přímo na svých žácích. Díky vyspělým technologiím mohli online formou proběhnout i dvě prezentace účinkujících, kteří se z vážných důvodů nemohli dostavit. Celý den se nesl v duchu příjemné atmosféry, zajímavých podnětů k velmi bohaté diskuzi, a tak se dá celá konference hodnotit jako velmi zdařilá.
70 LET VYSOKOŠKOLSKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ UČITELŮ V PLZNI
Termín konání: 28. listopadu 2018
Součástí celoročních oslav sedmdesátého výročí založení Pedagogické fakulty v Plzni byla také vernisáž výstavy První dekáda: Počátky Pedagogické fakulty v Plzni v letech 1948–1958 a studentská vědecká konference 70 let vysokoškolského vzdělávání učitelů v Plzni. Obě akce proběhly dne 28. listopadu 2018, konference v aule budovy Veleslavínova 42 v Plzni, vernisáž výstavy pak ve vestibulu této budovy. Zde je ostatně výstava ke zhlédnutí až do 31. ledna 2019. Veškeré odborné podklady připravila katedra historie FPE ZČU pod vedením doc. PaedDr. Naděždy Morávkové, Ph.D. a PhDr. Karla Řeháčka, ve spolupráci se Státním oblastním archivem v Plzni a katedrou výtvarné výchovy a kultury FPE ZČU, organizace obou počinů se zhostila rovněž katedra historie FPE ZČU. Kromě studentů a akademiků FPE byli milými hosty odborníci z plzeňských archivů, Západočeské galerie, památkového ústavu, Západočeského muzea, Krajského centra vzdělávání a Jazykové školy v Plzni, dalších pracovišť Západočeské univerzity, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze, Filozofické fakulty Univerzity v Hradci Králové, Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, zahraniční hosté z Polska, Německa, Slovenska a Rakouska. Zahájení vernisáže se ujali nově zvolený primátor Plzně Mgr. Martin Baxa, děkan FPE ZČU v Plzni RNDr. Miroslav Randa, Ph.D. a prof. Akad. soch. Kurt Gebauer. Mezi vzácnými pamětníky, kteří vzpomínali na historii fakulty, byli mimo jiné prof. PhDr. Jan Kumpera, CSc., prof. PhDr. Viktor Viktora, CSc., doc. PhDr. Jaroslav Fiala, CSc., PhDr. Jindřich Jirásek, PaedDr. Ladislav Voldřich, Mgr. Petr Hubka či Ľubomír Smatana. Zajímavou doprovodnou akcí byl po celý den workshop iniciativy Otevřeno. Studenti připravili pro žáky ZŠ a SŠ zajímavé úkoly a soutěže, celá budova „Veleslavínky“ ožila hemžením dětí školou povinných. Spokojení žáci i jejich učitelé, kteří pak s úsměvem na tváři opouštěli prostory slavící fakulty, byli pořadatelům nejlepší odměnou. Iniciativa Otevřeno, konkrétně studenti Bc. a BcA. Petr Pánek, DiS, Bc. Dominic Jačka a Bc. Jitka Rosenbaumová, připravila rovněž fakultě milý filmový dárek – snímek Fakulta pedagogická napříč generacemi, jenž je ke zhlédnutí na Youtube.
„S potřebou vytvořit v Plzni možnost vysokoškolské přípravy pro učitelská povolání se setkáváme poměrně často už v období první republiky. Stávající plzeňské učitelské ústavy postačovaly sotva pro základní školství, střední školství si vyžadovalo odborníky s patřičným univerzitním vzděláním. V říjnu 1921 založila Československá obec učitelská v Praze soukromou dvouletou Školu vysokých studií pedagogických. Jejím iniciátorem a prvním děkanem byl Otakar Kádner. Měla pobočku v Brně a od roku 1937 do okupace také v Plzni.
TŘICETILETÁ VÁLKA V ČESKÝCH ZEMÍCH. DOBA. UDÁLOSTI. LIDÉ. KULTURA
Termín konání: 14.–16. listopadu 2018
Katedra historie Fakulty pedagogické a katedra historických věd Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni při příležitosti 400. výročí začátku třicetileté války, 370. výročí vestfálského míru a 400. výročí dobytí Plzně Mansfeldem uspořádala ve dnech 14.–16. listopadu 2018 mezinárodní vědeckou konferenci "Třicetiletá válka v Českých zemích: Doba. Události. Lidé. Kultura", na níž se sešli přední čeští a zahraniční odborníci na politické dějiny raného novověku.
U příležitosti hned několika kulatých výročí (třetí pražská defenestrace, vestfálský mír, dobytí Plzně Mansfeldem roku 1618) uspořádala katedra historie
Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni ve spolupráci s katedrou
historických věd Filozofické fakulty tamtéž, Západočeským muzeem a Biskupstvím plzeňským v prostorách své nově zrekonstruované auly mezinárodní vědeckou konferenci o třicetileté válce v českých zemích. Pozváni na ni přitom
byli odborníci nejen z České republiky, ale také ze šesti dalších evropských
zemí – Německa, Rakouska, Slovenska, Polska, Francie a Švédska. Záměrem
pořadatelů bylo pokrýt co nejvíce rozličná témata dané problematiky, s výjimkou problematiky církevní, jelikož rekatolizace a exil té doby se již dočkal
pozornosti vědecké obce opakovaně. Důraz měl být položen na všední den za
války, na život ve městech a na venkově pod tíhou válečných událostí, na pozapomenuté osobnosti, ale také na jevy kulturní, jelikož je již známo, že ani za
této války múzy zcela nemlčely. Konference tak byla během třídenního konání
rozdělena do několika tematických bloků, po nichž vždy následovala diskuse.
První den zahájily za moderování Zdeňka Hojdy úvodní referáty, jimž
byl poskytnut delší časový prostor. Prof. Johannes Burkhardt, autor jedné z nejnovějších monografií o třicetileté válce (Der Krieg der Kriege, 2018), začlenil
české události do širšího středoevropského kontextu a podrobně se též věnoval
tezi o tomto válečném konfliktu coby o státotvorné válce (Staatsbildungskrieg),
ovšem s tím, že Češi v ní na rozdíl od Nizozemí či Švýcarska neuspěli. Zdůraznil, že náboženský motiv války byl v současné německé historiografii již odsunut na vedlejší kolej a že se už ani tolik nekladou otázky po jejích příčinách,
jako spíš po pravidlech, na jejichž základě se dalo dospět k míru. V neposlední
řadě upozornil též na pozapomenutou konferenci v Chebu roku 1618, která onen
kýžený mír mohla přinést, leč nestalo se tak. Vídeňský profesor Lothar Höbelt,
známý českému publiku svou biografií císaře Ferdinanda III. i rozsáhlým badatelským záběrem, pohovořil o vztahu Habsburků k českým zemím nejen v letech 1618–1648, ale i krátce před nimi (otázka habsburské rezidence, spor bratří
Rudolfa a Matyáše, volba 1617) a po nich (lobby české aristokracie coby „mírové strany“). Hlavní organizátor konference a pisatel těchto řádků Jan Kilián pak
sumárně představil nejnovější českou literaturu, která se věnuje třicetileté válce
a jejím významným postavám, včetně edic autentických dokumentů (kroniky,
paměti i pragmatické písemnosti) a překladů do češtiny, čtenářsky úspěšnými
knihami Petera Englunda počínaje a Chalinovou Bílou horou konče.
Právě francouzský historik a bohemista Olivier Chaline měl osobně
uvést odpolední blok o českých zemích v evropském průsečíku, ale nakonec
dorazil jen jeho referát a prezentace příspěvku o dvou francouzských pilířích
středoevropské habsburské monarchie, totiž o generálech Buquoyovi a Dampierrovi. Chaline srovnal jejich vojenské kariéry, které se uzavřely skoro ve
stejnou dobu, i ohlas, jaký jejich činy a smrt v tehdejší době měly. Přední slovenský odborník na raný novověk a rektor Prešovské univerzity Peter Kónya
posluchače seznámil s tím, jak se k českým povstalcům připojoval a zase od
nich odpojoval sedmihradský vévoda Gábor Bethlen. Jenny Öhman, švédská
badatelka vystudovaná ve Vídni, se naproti tomu zabývala trojicí švédských
vpádů do Čech a vojevůdci, kteří stáli v jejich čele, totiž Banérem, Torstenssonem a Königsmarckem. Vít Mišaga se zaměřil na dánský vpád do Slezska a na
Moravu v letech 1626–1627 očima českému prostředí málo známého anglického vyslance v Osmanské říši Roea.
Poslední blok prvního jednacího dne představovala „militaria“. Doktorand Radka Fukaly Lukáš Sláma přednesl jejich společný teoretický příspěvek k historiografickým otázkám a problémům výzkumu dějin třicetileté války a jejích militárních aspektů. Pavel Hrnčiřík, spoluautor nedávné německé monografie o nördlingenské bitvě, pohovořil o vzniku mobilního lehkého polního dělostřelectva v projednávané epoše a látku dokumentoval ikonograficky bohatou prezentací, na níž nechyběla ani proslulá „kožená“ děla. Velký ohlas vzbudila i Klára Andresová referátem o vojenském v trénu v armádách třicetileté
války, v němž barvitě vylíčila mj. též dosud prakticky zcela opomíjené osudy
vojenských žen a dětí, resp. všední den tehdejšího vojska vůbec.
Večer mohli účastníci konference využít mimořádné prohlídky gotického plzeňského chrámu Nanebevzetí Panny Marie s průvodcem mimo jiné
zasvěceným, plzeňským arciděkanem. Areál tohoto chrámu s přilehlým františkánským klášterem ostatně sehrál stěžejní roli při dobytí města Mansfeldem
v době českého stavovského povstání – kromě toho, že ležel přímo u hradeb, na
něž byla zaměřena palba a útoky obléhatelů, stal se klášter posledním útočištěm
císařské posádky před její kapitulací. Po prohlídce zazněly v podání místního
regenschoriho a jeho kolegy tóny varhanní a smyčcové hudby od J. S. Bacha a
A. Dvořáka a po jejich doznění byli posluchači pozváni plzeňským biskupem
Holubem do budovy plzeňského biskupství na pohoštění a diskusi.
Druhý jednací den byl svou délkou a počtem zazněvších referátů
nejnáročnější. První blok představoval válečníky, včetně těch méně známých.
Vítězslav Prchal se, zcela v duchu své nejnovější knihy, zabýval generací vojevůdců třicetileté války v rodové paměti šlechty habsburské monarchie, mj. Janem Šporkem a zvěčněním jeho vojenských zásluh. Na starší výzkumy zvěčnělého libereckého badatele Rudolfa Anděla navázal Marek Starý, historik práva, analyzující držbu lenních statků na Frýdlantsku důstojníky císařského generalissima Albrechta z Valdštejna. Druhý život velhartického pána a v českých
zemích nechvalně proslulého organizátora dragonád Martina de Hoeff Huerty
nastínil Lukáš Kopecký – Huerta v něm, nijak překvapivě, figuruje ve zcela
negativním světle.
Čtyři další příspěvky načrtly v bloku o individuálním prožitku války
osudy několika pozoruhodných šlechticů a jednoho vrchnostenského úředníka. Ozvuky třicetiletého ozbrojeného konfliktu v životě předního habsburského
dvořana Václava Eusebia z Lobkovic se zabýval Pavel Marek, zatímco Jan Saheb vyložil tehdejší osudy mnohem méně známého (resp. nezasvěceným zcela
neznámého) důchodního písaře starojičínského panství Fridricha Sovinského
z Mohelnice. Zvláště pohnutý a událostmi nabitý životní úděl měli někteří příslušníci rodu Bruntálských z Vrbna a Skrbenských z Hříště, jak o tom plzeňské
auditorium přesvědčili Pavel Solnický a Jiří Brňovják. První z uvedených to
dokumentoval na příkladu opavského zemského hejtmana Jana ml. Bruntálského, druhý zvláště na příkladu Kryštofa Bernarda Skrbenského, o němž již také
napsal samostatnou knihu.
Kolektivní prožitek reprezentovaly v prvním bloku zkušenosti jednoho řeholního společenství, pražské univerzity a několika měst. Hedvika Kuchařová tak poreferovala o kronikářských zápisech z kláštera premonstrátek v Doksanech, jež ve válečných letech vedli Norbert Amelunxen a Juliana Alžběta Sekerková ze Sedčic. Vzpomínky na slavné dílo Zikmunda Wintra (Mistr Kampanus) a neméně slavný film Svědek umírajícího času vyvolal příspěvek Marka Ďurčanského o pražské utrakvistické univerzitě ve víru stavovského povstání a o jejím následném zániku. Velmi zajímavou městskou knihou s mnoha
pozoruhodnými zápisy z období třicetileté války z malého městečka Kožlan
překvapila plaská archivářka Eva Němečková, zpracovatelka kožlanského fondu. Ze své disertace a potažmo knihy o městech a městečkách na hukvaldském
panství v 17. a 18. století vyšla českotěšínská muzejnice Lenka Nováková, která posluchače seznámila s tíživým dopadem válečné reality na každodenní život právě v těchto urbánních lokalitách, na prvním místě v lidnatém Příboře. Ve
druhém bloku došlo vedle zkušenosti dalších českých měst i na slezský venkov.
Nejprve se Tomáš Sterneck zaobíral okolnostmi vývoje v Habsburkům věrných
a stavům vzdorujících Českých Budějovicích v letech 1618–1620, když svůj
referát příznačně pojmenoval rebelií proti rebelům, načež se Jan Lhoták zaměřil
na zhruba stejné období v jiném českém královském městě, Sušici, a v komparativním záběru sledoval jeho výdaje na vydržování stavovské armády. Soužití
obyvatel Jablunkovska s tamním polním opevněním, rozsáhlými a dosud málo
reflektovanými jablunkovskými šancemi, svému výzkumu podrobil další českotěšínský muzejník Martin Krůl.
Situaci na panstvích a v krajích v následujícím, podvečerním bloku
sledovali další tři přednášející. Jaroslav Čechura, jak jinak než spatra a sugestivně, vylíčil nejzásadnější momenty a proměny na panství Třeboň v období třicetileté války. Michal Vokurka pak v analyticky a statisticky precizním příspěvku nastínil vývoj saskolauenburských panství na dnešním Karlovarsku (zvláště
Ostrov a Toužim) s důrazem na tamní hospodářství. Jak si za války mj. i v tomto
ohledu vedla nižší šlechta v Čáslavském kraji, sdělila Marie Boukalová.
Poslední blok druhého jednacího dne, věnovaný kronikářství, zahájil
Milan Svoboda výkladem (a dlouhým německým citátem) českého stavovského povstání na stránkách městských kronik z lužické Žitavy. Vídeňská historička Claudia ReichlHam pak asi mnohé udivila sdělením o existenci tištěného
německého překladu známého spisu Jana Norberta Zatočila z Lewenbruku o
obléhání Prahy v roce 1648, jenž se podařilo získat do rakouských knižních
sbírek koupí na aukci ve Švédsku a jehož ediční zpřístupnění se u našich jižních sousedů připravuje. Saský pastor a kronikář Christian Lehmann se sice
již několika novodobých edic dočkal, nicméně reflexe českých událostí v jeho
obsáhlém díle dosud nenacházela v tuzemské historiografii patřičný ohlas, jak
na to upozornil Petr Hlaváček.
Ani těmito příspěvky se program druhého dne každopádně neuzavřel,
zájemci byli pozváni na prohlídku unikátní zbrojnice plzeňského Západočeského muzea, o níž jim zasvěcený výklad podal ředitel muzea František Frýda. Vzhledem k tématu konference návštěvníkům neunikly početné exponáty
z období třicetileté války, ani základy bašty, která byla součástí hradeb, na něž
před čtyřmi sty lety útočil Mansfeld, a která je nyní zpřístupněna veřejnosti pod
podlahou muzejní zbrojnice.
Třetí a poslední konferenční den uvedla ústecká historička Jana Hubková tématem jí nejbližším – českými zeměmi v letákové publicistice let 1618–
1635, tj. od vypuknutí českého stavovského povstání do uzavření pražského
míru. Tento mír na prvním místě znamenal konec bojů císaře se Saskem, z něhož pocházel a v němž také za třicetileté války působil přední luteránský kazatel Matthias Hoë z Hoëneggu, na jehož homiletickou práci se zaměřila Aneta
Kubalová. Jak to bylo se „zrádci Plzáky“, osvětlil plzeňský historik a komeniolog Jan Kumpera v referátu o stavovské básnické propagandě namířené proti
katolické, prohabsburské a konečně Mansfeldem pokořené Plzni.
V následujícím bloku se sešly již tematicky velmi rozdílné příspěvky.
Ivana Austová využila nobilitační listiny, jí dlouhodobě studované, k nahlédnutí do světa nižší šlechty v pobělohorském období, Jakub Zouhar pojednal o
zakládání noviciátů v české dominikánské provincii v první polovině 17. století
a Josef Kadeřábek, s oporou ve slánských městských pramenech, rozvinul starší teze Josefa Macka o významu slova „tělo“ v soudobém myšlení.
První z obou odpoledních bloků organizátoři konference vyčlenili problematice kultury a umění. Že i život pražských malířů (nejen Karla Škéty či
Antonína Stevense) byl za třicetileté války rušný a pestrý a že jim zakázky
nechyběly, doložila Radka Heisslerová. Ostatně, nejinak tomu bylo i se sepulkrálními památkami, mj. malovanými epitafy, jež jsou doménou moravského
kunsthistorika Ondřeje Jakubce. Ten zde mezi jinými představil též epitaf Jana
Letňanského z Letňan (1638), uchovávaný dnes v rokycanském muzeu. Svou
doslova detektivní, a hlavně mravenčí práci při zpřístupňování švédské knižní
kořisti českému publiku předvedla Lenka Veselá, jež navíc v těchto dnech spustila webovou databázi svých badatelských objevů.
Závěr konference byl věnován archeologii a moravským a slezským
čárám, kouzlům a magii za třicetileté války v podání manželské dvojice Daniela a Karoliny Wojtuckich (ačkoli D. Wojtucki osobně přijet nemohl a jeho
referát byl přečten). Zatímco poválečné procesy ve Velkých Losinách jsou díky
svému rozsahu a knižnímu i filmovému zpracování obecně velmi dobře známy,
to, že něco podobného probíhalo za válečných let kupříkladu v Jeseníku, vědí
asi jen nemnozí. O archeologických památkách na západě Čech z doby napříč
třicetiletou válkou (při mansfeldském obléhání zaniklým plzeňským kostelem
počínaje, přes rozvadovské šance a zmizelé vsi typy Rovného, až po výzkum
třebelského bojiště) se pak na samý závěr rozhovořil Michal Preusz a výklad
bohatě ikonograficky doprovodil.
Shodou okolností, ve chvílích, kdy končila třídenní konference, rozbíhala se v Plzni jiná akce související s třicetiletou válkou – připomínka čtyř
set let od dobytí města generálem Petrem Arnoštem II. z Mansfeldu, spojená
i s rekonstrukcí boje o městské hradby. Současně vyšla menší, ovšem první
samostatná publikace, která o těchto událostech pojednává (Jan Kilián, Dobytí
Plzně 1618). Konferenční příspěvky budou vydány v následujících dvou číslech časopisu Bohemiae Occidentalis Historica, tj. 1 a 2/2019, v jednání je rovněž jejich překlad do němčiny a zpřístupnění zahraničním čtenářům ve formě
kolektivní monografie.
Plzeňská konference o třicetileté válce byla v letošním roce největším
podnikem svého druhu ve střední Evropě, zaznělo na ní více než čtyřicet odborných příspěvků a během tří dní ji navštívilo kolem sto padesáti posluchačů
z řad odborné veřejnosti, ale i studentů a laických zájemců o historii. Organizátoři vyslovují naději, že se akce zdařila a že, mimo jiného, třeba i podnítí zájem
o další bádání o třicetileté válce – stále je v ní co objevovat.
Ženské téma ve výchově a vzdělávání
Termín konání: 12.–13. června 2017
Ve dnech 12.–13. června roku 2017 pořádala KHI FPE ZČU v Plzni konferenci Ženské téma ve výchově a vzdělávání. Téma je součástí dlouhodobého výzkumného zaměření katedry historie směrem k dějinám regionálního školství, vedeného na Fakultě pedagogické ZČU. Oba aspekty tématu jak gender dějiny, tak dějiny regionálního školství patří k předním soudobým badatelským trendům a v jejich rámci se již uskutečnilo na katedře v nedávné době několik úspěšných odborných konferencí a vyšlo několik monografií.
Studenti, pro které byla konference především plánována, započali první výzkumné kroky směrem k tématu konference v září 2016 v semináři dr. Morávkové. Nejúspěšnější z nich svůj výzkum rozšířili v LS 2016/2017 a následně prezentovali jeho výsledky před reprezentativním auditoriem – významnými odborníky v rámci tématu, a to nejen plzeňskými, jakými jsou např. PhDr. Karel Řeháček, PhDr. Dagmar Hudecová, Mgr. Petr Hubka či Mgr. Jiří Hlobil, ale i ze spřátelených univerzit v Opavě, Hradci Králové, Brně, zejména prof. PhDr. Irena Korbelářová, Dr., prof. PhDr. Rudolf Žáček, Dr., prof. PhDr. Ondřej Felcman, CSc. Účast přijali také odborníci z univerzity v polské Vratislavi a univerzity v německém Bamberku, zejména Dr. Ryszard Gladkiewicz, předseda Česko-polské učené společnosti či Mgr. Jadwiga Dunaj. Konference tak nabyla mezinárodního charakteru a těšila se velkému zájmu studentů bakalářského i magisterského programu.
Pro studenty představovala další užitečnou příležitost proniknout do praxe moderního vědeckého výzkumu a interpretace jeho výsledků, k čemuž se je snaží katedra vést. Studentské příspěvky střídaly mistrovské lekce odborníků a ukázaly, že studentský výzkum může být nejen nástrojem výchovy a edukace budoucích badatelů, ale také cenným prvovýzkumem a cestou k získávání významných pramenů. Z osobních pozůstalostí a pamětnických zdrojů vytěžili studenti velmi zajímavý materiál. Přínosem bylo i to, že se jednalo o téma, kde byla prezentována i problematika oborové didaktiky. Ta bývá zanedbávána na historickém vědeckém poli a katedra historie FPE ZČU je jedním z několika pracovišť (katedry historie či společenských věd pedagogických fakult v Praze, Ostravě, Olomouci, Brně a Ústí nad Labem), kde je hmatatelněji rozvíjena. Výstupem z konference bude monografie o problematice a dějinách ženského školství na přelomu 19 a 20. století, zejména na příkladu našeho regionu, jež bude k tisku připravena koncem roku 2017. Na úspěšnou konferenci by katedra v budoucnu ráda navázala další etapou výzkumu, totiž tématikou ženské problematiky v dějinách školství regionu v druhé polovině 20. století a plánovanou výstavou v rámci tématu.
Svoboda
Termín konání: 5. května 2015
Odborná historická konference k 70. výročí osvobození Československa, kterou pod záštitou ZČU v Plzni, Magistrátu města Plzně a Velvyslanectví Belgického království pořádala katedra historie Fakulty pedagogické Západočeské unierzity v Plzni dne 5. května 2015 v aule budovy ZČU v Plzni, Jungmannova 1, od 10:00 hod.
Program:
- 10:00 Key Note: Dave Warner, Kapitein-Commandant, Militair Repetitor Leerstoel Geschiedenis Royal Military Academy
- Pracovní tábory při Metal Werk I a Metal Werk II Holýšov, Lukáš Taitl (ZČU)
- Osvobození Plzně 6. 5. 1945 v zrcadle amerického tisku a tajných dokumentů ministerstva zahraničí, prof. PhDr. Jan Kumpera, CSc. (ZČU)
- Koncentrační a zajatecké tábory Holýšov 1944-1945, Mgr. Josef Hais (DD Holýšovska)
- Heinrich Lübke a Holýšov. Čtvrt století poté… PhDr. Karel Řeháček (SOA Plzeň)
- Vzpomínky na osvobození Plzně a příjezd spojeneckých vojsk, prof. PhDr. Tomáš Jílek, CSc. (ZČU)
- Češi v koncentračním táboře Flossenbürg, Jan März (ZČU)
- Holýšov - malé město s bohatou historií. Válečné dění v Holýšově a jeho vliv na současnost, Ondřej Švarc, Masarykovo gymnázium Plzeň
- Pracovní tábory na Plzeňsku. Bc. Kateřina Šabatová (ZČU)
- Konec války: pochody smrti, PhDr. Miroslav Breitfelder, Ph.D. (ZČU)
- Role a osudy polských oddílů působících za druhé světové války v Čechách, Mgr. Michal Louč, Univerzita Pardubice
- 14:00 Zdravice belgických veteránů 2. světové války, zdravice velvyslankyně Belgického království, zdravice děkanky FPE ZČU
- Diskuse, závěr
Post illa verba
Termín konání: 5. března 2015
Katedra historie pořádala didaktickou konferenci s názvem POST ILLA VERBA, a to při příležitosti události č. 1 v letošním „historickém kalendáři“, totiž 600. výročí upálení Mistra Jana Husa. Konference byla určena především pro učitele dějepisu základních a středních škol v západních Čechách.
Naším hlavním cílem bylo zorganizovat zajímavý workshop didaktických nápadů pro vyučování dějepisu, vlastivědy a dalších spřátelených předmětů. Vítány byly jak ucelené konferenční příspěvky, tak prezentace zcela dílčích aktivit, které jsou ve vyučování o Janu Husovi skutečně využívány.