Katedra dějepisu vznikla spojením dvou původních ústavů, pro dějepis a pro zeměpis, jako katedra dějepisu a zeměpisu v roce 1950. V této podobě fungovala až do roku 1962, kdy došlo opět k rozdělení pracoviště podle oborů na dvě samostatné katedry, katedru historie a katedru geografie. V roce 1974 byla katedra historie sloučena s katedrou českého jazyka a k opětnému osamostatnění kateder podle oborů došlo až roku 1986. Zatím posledním připojením jiného předmětu než dějepisu do působnosti katedry bylo zřízení oddělení občanské výchovy. Stalo se tak k 1. únoru 1993. Oddělení působilo při katedře dvacet let, do roku 2013, kdy bylo pro finanční nákladnost oboru občanská výchova zrušeno a obor přenechán Filozofické fakultě Západočeské univerzity. Zde obor postupně zanikl.

Zakladatelem prvního akademického historického pracoviště v Plzni, katedry historie, se stal zkušený pedagog ženského učitelského ústavu a reálného gymnázia v Plzni PhDr. Václav Čepelák. Postupem času katedra nabývala působnosti nejen coby výukově organizační, ale také jako vědecké centrum, se specializací na regionální historii a didaktickou aplikaci historie. Zkušený pedagog a odborník publikující v oblasti regionální historie a vlastivědy Václav Čepelák byl pro roli vedoucího katedry velmi dobrou volbou. Pro něj samotného to však byl nelehký úkol, měl před sebou mnoho překážek. Jednou z řady těžkostí, se kterými se musela katedra historie i celá Pedagogická fakulta potýkat, byl problém začátečníka. Pracoviště bylo svého druhu jediné v regionu, a dokonce ani pražská univerzitní pedagogická fakulta nemohla být v tomto směru učitelkou, neboť vznikla krátce před plzeňskou. Novost pracoviště s sebou nesla materiální problémy, nevybavenost literaturou, pomůckami, zázemím. Vše bylo ještě umocňováno rychle se střídajícími reorganizacemi, neustále se něco nebo někdo někam stěhoval, panovala všeobecná nejistota budoucího vývoje. S novostí pracoviště je spojena i komplikovaná personální situace. Nebyl dostatek zkušených expertů v regionu či v rozumně vzdáleném okolí. Pracovníci katedry sice na začátku nastupovali z učitelských postů středních škol a mladší pak rovnou z fakult, nicméně o jejich fundovanosti není pochyb. Zpočátku se jednalo o pracoviště personálně nepočetné.

Roku 1953 se stal stálým členem katedry Jindřich Vacek, Čepelákův někdejší gymnaziální žák, roku 1954 Adolf Zeman, oba řádně univerzitně vyškolení a fundovaní. Roku 1960 přibyl na katedru Jaroslav Šlajer, další Čepelákův někdejší žák, v roce 1962 pak nastoupili dva mladí odborní asistenti Tomáš Jílek a Zdeněk Macek. Katedra pod vedením Jindřicha Vacka V letech 1971–1985 byl vedoucím katedry historie prof. PhDr. Jindřich Vacek CSc. Roku 1974 byla katedra sloučena do společné katedry českého jazyka, dějepisu a občanské nauky. Od 1. září 1986 se pak jednotlivé obory opět osamostatnily. Profesor Vacek se jako Čepelákův nástupce snažil zachovat charakter katedry, jaký měla v dobách jeho předchůdce. Katedra stále sledovala na prvním místě didaktické cíle, výchovu kvalitních učitelů pro západočeský kraj, dále pak regionálně historické zaměření odborného výzkumu. Také katedrální periodikum vycházelo ve stejné podobě, ovšem periodicita postupně řídla. Přibyli noví členové katedry, jichž bylo potřeba po předčasném úmrtí Jaroslava Šlajera a po Čepelákově odchodu do důchodu v roce 1971.

Po odchodu prof. Vacka do důchodu zastával v letech 1986–1995 funkci vedoucího katedry prof. Tomáš Jílek. Profil katedry se snažil co nejvíce zaměřit na didaktiku dějepisu a metodologii vyučování dějin, sám v tomto směru odvedl velký kus práce, a dále na regionální dějiny a vlastivědu širšího Plzeňska a západních Čech vůbec, sám se specializoval na česko-německé pohraničí a jeho dějiny. Krátce po jeho nástupu do funkce bylo ve spolupráci s Archivem města Plzně založeno při katedře regionální historické pracoviště Kabinet regionálních dějin. Hlavními garanty odborné práce tohoto střediska byli profesor Jílek a městský archivář. PhDr. Miloslav Bělohlávek, ale na vlastivědném a regionálně historickém výzkumu se podíleli všichni členové katedry. Kabinet vydával bulletin se zprávami o výzkumu a novinkách v oblasti regionálních dějin a zaměřil se též na koordinaci studentského bádání a závěrečných prací studentů v oblasti dějin regionu. Periodikum bylo jednoduché úpravy, množené dobovým cyklostylovým způsobem, příspěvky však mají dodnes svou odbornou hodnotu, zejména články Miloslava Bělohlávka, Zdeňka Macka a Tomáše Jílka.

Po roce 1989 dochází k významným změnám statusu a charakteru Pedagogické fakulty v Plzni. Roku 1991 se fakulta stala součástí nově vzniklé Západočeské univerzity. Její nové oficiální označení znělo Fakulta pedagogická Západočeské univerzity v Plzni. Sídlo katedry dějepisu, tedy budova ve Veleslavínově ulici č. 42, ani její funkce a složení se nezměnily. Pedagogická fakulta v Plzni netransformovala ve filozofickou, jako tomu bylo u podobných fakult v republice, např. v Hradci Králové, Ústí nad Labem atd., nýbrž si zachovala svůj původní charakter. Díky tomu se pak v Plzni vytvořila fakulta humanitních studií, pozdější Filosofická fakulty Západočeské univerzity a zde i druhé historické pracoviště katedra historických věd. Významným zásahem do historie katedry byl pozdější přechod z pětiletého studia na tzv. strukturované studium 3+2, tedy oddělený bakalářský a navazující magisterský program. Bakalářské studium mělo být nepedagogického zaměření, připravující k širšímu spektru navazujícího historického studia, magisterské studium pak bylo již úzce pedagogicky zaměřené. Nejprve katedra měla akreditované navazující studium pro druhý i třetí stupeň, třetí stupeň později ztratila z důvodů personálních.

Změnu znamenalo také rozhodnutí děkana Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni zřídit při katedře historie od 1. února 1993 oddělení občanské výchovy. V průběhu období, kdy stál v čele katedry prof. Jílek, došlo k značným personálním změnám. Roku 1990 odešli do důchodu prof. PhDr. Vladimír Brichta, CSc. a prof. PhDr. Jindřich Vacek, CSc. Roku 1995 po dosažení důchodového věku odešel, nejprve polovičním úvazkem, následujícího roku zcela, doc. PhDr. Jaroslav Toms, CSc. Roku 1998 zemřela doc. PhDr. Jana Janusová, CSc. a do Hradce Králové přesídlil prof. PhDr. Zdeněk Macek. Katedra naopak přivítala několik nových členů. Některé jen krátce a přechodně, popřípadě na částečný úvazek, jiní se stali stálými členy. Krátkodobé úvazky ostatně můžeme sledovat již od konce šedesátých a v sedmdesátých letech. Působili zde přechodně PhDr. Václav Kuchyňka, tehdejší ředitel Západočeského muzea v Plzni, odborníci na didaktiku PhDr. Václav Michovský, CSc. (redaktor učebnic dějepisu v SPN Praha), prof. PhDr. Vratislav Čapek, CSc. (didaktik dějepisu FF UK Praha) či krajská metodička PhDr. Dagmar Hudecová, v době normalizace také krátce nechvalně známý doc. PhDr. Jurij Křížek, DrSc. z Ústavu čs. a světových dějin či historik dějin KSČ Václav Štuksa.

V osmdesátých letech a počátkem let devadesátých se na katedře vystřídali v kratších pracovních poměrech mladí odborní asistenti Mgr. Vladimíra Morchová, Mgr. Jiří Jelen s orientací na problematiku druhého odboje a PhDr. Štěpánka Magstadtová se zaměřením na americké dějiny a problematiku českých krajanů v USA. Výrazně přínosné bylo v polistopadovém období externí působení PhDr. Josefa Hanzala, CSc., prvního starosty obnoveného Historického klubu, a zvláště obou předních plzeňských archivářských osobností, již zmíněného PhDr. Miloslava Bělohlávka, coby emeritního městského archiváře, a PhDr. Vladimíra Bystrického, CSc., ředitele Státního oblastního archivu v Plzni. SOA Plzeň poskytlo později katedře další dva odborníky v rolích externistů, Mgr. Ludmilu Novotnou a PhDr. Karla Řeháčka, který se roku 2015 stal kmenovým zaměstnancem, na zkrácený úvazek.

Obnovenou občanskou výchovu při katedře zpočátku garantoval a vyučoval Mgr. Miroslav Brabec, později se didaktikem oboru stal pedagog Masarykova gymnázia Mgr. Martin Černý. Externě pro katedru pracoval další vyučující tohoto gymnázia PaedDr. Ladislav Voldřich. Nově přijatými akademiky na plný úvazek byli přijati za vedení profesora Jílka další vyučující. Od roku 1988 do svého onemocnění v roce 2003 pracoval na katedře PhDr. Jan Ryba. V jeho odborné práci převažovaly články a studie o dějinách raně novověkého zemědělství a vývoji obyvatelstva v západních Čechách v 17. a 18. století. Od podzimu 1993 do konce roku 1995 působil na katedře profesor PhDr. Jan Rataj, CSc., později vyučující na Vysoké škole ekonomické v Praze. Z jeho plzeňského působení pocházejí studie o životní cestě kardinála Josefa Berana a o plánech a skutečnosti osvobození Československa. Důležitou úlohu sehrálo jeho skriptum Komunistické Československo I., jeden z prvních učebních textů z období let 1948–1960, vydaných po listopadových událostech roku 1989. Poslední desetiletí svého života, od roku 1995 do své předčasné smrti v roce 2005, působil na katedře PhDr. Alfred Hyna, CSc. Ve své publikační práci se zaměřil na nejnovější dějiny západočeského regionu, na vývoj KSČ a také na dějiny vysokého školství v Plzni. Pokusil se průkopnicky zpracovat problematiku reformního hnutí z let 1968–1969 v západních Čechách. Jako pedagog se Hyna věnoval výuce novodobých evropských dějin, zvláště problematice Balkánu.

Roku 1992 nastoupil na katedru historie její absolvent PhDr. Miroslav Breitfelder, Ph.D. V letech 1996–1998 stál oficiálně v čele katedry německý slavista a literární historik PhDr. Frank Boldt. Působil od 90. let v Chebu a byl dosazený do funkce vedoucího katedry vedením fakulty, v rozporu s výsledkem konkursu v roce 1996. Oblastí jeho odborného zájmu byly kulturní dějiny ve střední Evropě a německo-slovanské vztahy, ale řídící činnost byla natolik mizivá, že sám po dvou letech svého zdejšího nevýrazného působení odstoupil z funkce a odešel roku 1998 z katedry. Do důchodu odešel doc. PhDr. Zdeněk Toms, CSc., na Univerzitu Hradec Králové přešel z Plzně prof. PhDr. Zdeněk Macek, CSc. V roce 1998 tragicky zemřela doc. PhDr. Jana Janusová, CSc. Katedra pod vedením Jana Kumpery Rok 1998 znamenal pro katedru zásadní personální změny. Nejenže skončilo rozporuplné boldtovské období, ale katedra také ztratila, jak již bylo řečeno dva letité členy, doc. Janusovou a prof. Macka. Po předčasné smrti docentky Jany Janusové v roce 1998 zaujala konkurzem její místo PhDr. Milada Krausová, Ph.D. Věnovala se zejména českému středověku a dějinám husitství. Rok poté, 1999, přijal prof. Kumpera novou didaktičku dějepisu, PaedDr. Helenu Východskou, která postupně přebírala od prof. Jílka, jenž už dosáhl důchodového věku, úvazek. Začala se věnovat i dějinám pravěku, dějinám lékařství a výuce vlastivědy. V té době katedra zajišťovala výuku historie pro obory, které si nechala akreditovat Fakulta humanitních studií resp. Fakulta filozofická při ZČU. Jednalo se o studijní programy Humanistika, Evropské dějiny kultury a Kulturní antropologie. Bylo potřeba více pracovníků.

Roku 2001 nastoupila, nejprve na částečný, od roku 2006, po tragickém úmrtí dr. Hyny, pak na plný úvazek PaedDr. Naděžda Morávková. Zaměřila se na historiografii, zejména na dějepisectví dvacátého století a na dějepisectví spjaté s regionem, převzala rovněž obecné dějiny novověku. Roku 2003 nastoupil na katedru další zástupce mladší generace, absolvent pražské Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, PhDr. Jiří Stočes. Nahradil PhDr. Jana Rybu, který závažně onemocněl a nemohl nadále vyučovat. Dr. Stočes se začal věnovat dějinám středověku a středověké vzdělanosti. Vyučoval na katedře do roku 2012, poté na vlastní žádost odešel na katedru německého jazyka. Pomocné vědy historické po něm převzala zmíněná externistka ze Státního oblastního archivu Mgr. Ludmila Novotná. Krátce na katedře působila domácí absolventka Mgr. Eva Mušková, jež se zaměřila na dějiny vědy a techniky, vlastivědu a dějiny regionu. Záhy však odešla na mateřskou dovolenou. Roku 2012 nastoupil konkurzem PhDr. Jan Kilián, Ph.D. se zaměřením na dějiny českého novověku, dějiny třicetileté války a dějiny měst.

V roce 2005 začal iniciativou dr. Miroslava Breitfeldera při katedře působit divadelní soubor. Pod názvem Divadelní soubor Boženy Němcové vznikl v lednu roku 2005 v plzeňském Klubu Kapsa. Prvním projevem Divadelního souboru B. N. bylo nastudování Vrchlického Noci na Karlštejně v činoherní podobě. Premiéra se uskutečnila 8. června 2005 v divadle Dialog v Plzni a repríza proběhla o dva dny později na festivalu Rock na Santosu v Sušici v rámci Běhu opic. Od té doby soubor pravidelně nacvičuje v prostorách katedry a úspěšně vystupuje, ponejvíce v plzeňském malé scéně, divadle Jonáš Katedra pod vedením Naděždy Morávkové Roku 2013 se vedení katedry ujala PaedDr. Naděžda Morávková, Ph.D. , od roku 2017 docentka. Katedra pracovala ve složení prof. PhDr. Jan Kumpera, CSc., PhDr. Miroslav Breitfelder, Ph.D., PaedDr. Helena Východská, PhDr. Jan Kilián, Ph.D., od roku 2015 docent.

Roku 2015 byl na pevný úvazek přijat archivář Státního oblastního archivu v Plzni, jenž před tím již několik let na katedře působil externě, PhDr. Karel Řeháček, a současně zahájil doktorské studium v Hradci Králové. Roku 2015 nastoupil konkurzem ještě pedagog Filozofické fakulty Univerzity Karlovy doc. PhDr. Petr Hlaváček, Ph.D., aby se ujal českých dějin středověku a pomocných věd historických, který se později začal věnovat převážně propedeutice občanské výchovy, moderním intelektuálním dějinám či dějinám idejí napříč staletími. V roce 2016 byla konkurzem přijata Mgr. et Mgr. Marie Fritzová, Ph.D., specialistka na orální historiografii, s výhledem na zaměření směrem k dějinám starověku či sociální a kulturní antropologii. Naposledy v roce 2023 nastoupil na katedru čerstvý absolvent doktorského studia z Filozofické fakulty Ostravské univerzity PhDr. Martin Slepička, Ph.D., který se ujal výuky českých a obecných dějin středověku a souvisejících medievistických badatelských témat se zaměřením na hagiografii a regionální dějiny.

Katedra i nadále pokračuje v činnosti v duchu svého tradičního zaměření na didaktiku dějepisu a regionální dějiny. Připravuje studenty v bakalářském oboru Specializace v pedagogice – Historické vědy a v navazujícím magisterském programu Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů – dějepis v kombinaci s dalším předmětem. V roce 2015 se katedra přestěhovala po rekonstrukci budovy ve Veleslavínově ulici do nových prostor v téže, zrekonstruované, budově, a to do místností v západním křídle v prvním patře. Historicky se jedná o místo, kde se dříve nacházel byt ředitele reálky.

Od roku 2009 působí při katedře doc. Morávkovou zřízené Středisko orální historie SOHI, které se specializuje na využití metody práce s pamětníkem v didaktice dějepisu a shromažďuje, zpřístupňuje a zpracovává databázi vzpomínek pamětníků z regionu, napříč tématy. Výraznými projekty v tomto směru doposud byly: Západočeský region a „železná opona“, Problém reemigrantů po druhé světové válce, Plzeňská Porta, Plzeň a měnová reforma 1953, Osvobození Plzně a Dějepisectví v Plzni po druhé světové válce. Od roku 2015 se dr. Marie Fritzová ujala užší spolupráce střediska se základními školami. Středisko se zabývá také teorií metody orální historie. Od roku 2010 vydává odborné periodikum MEMO, časopis pro orální historii. Katedra rovněž zahájila roku 2009 pod redakcí Naděždy Morávkové ediční řadu k dějinám moderní historiografie Historikem ve dvacátém století, a od roku 2015 byl transformován dosavadní katedrální sborník Dějepis v moderní periodikum Bohemiae occidentalis historica.